Honda Civic XI 2.0 e:HEV Sport

Předešlá desátá generace vynikala příjemným a přitom ostrým řízením, které si v ničem nezadalo s německou prémií. Hlavně pak vozy BMW mohly před minulým Civicem blednout závistí, přičemž je úplně jedno, zda šlo o klasické, nebo sportovní náčiní s nápisem Type R. Jedenáctka vše povyšuje na nový level, ale o tom až později. Nejprve je dobré se trošku zaměřit na popis designu, který se značně přizpůsobil Evropě a USA. Pryč jsou divoké linky karoserie a zbytečné kudrlinky. Nejnovější Honda Civic vypadá mnohem nudněji a zároveň přijatelněji. Otázkou je, zda je to dobře, či nikoliv. To ale záleží na vkusu každého jednotlivce a mně osobně se třeba vizáž vozu zamlouvá.

Možná se to nezdá, ale nová generace Civicu se poměrně zvětšila. Do délky narostla o 31 mm na celkových 4 551 mm a například rozvor se zvětšil o 35 milimetrů (2 734 mm). V rámci prostřední výbavy Sport byl testovaný kus vybaven černými litými koly o velikosti 18". K těm mám však jednu velkou výhradu. Stačí jen trošičku zavadit o obrubník a rázem se na kole objeví velmi viditelné bílé poškození. Pomoci by mohly snad jen pneumatiky s vystouplou bočnicí, které dokáží „pochytat“ drobné oděrky od překážek těsně vedle kol. Výbava Sport pak přidává i černou masku chladiče a kryty zpětných zrcátek. Ve spojení s modrým odstínem karoserie jde o celkem líbivou kombinaci.

Po usednutí do kabiny jsem ale zůstal v němém úžasu. Honda totiž v případě nového Civicu neupustila od tlačítek a většinu palubních funkcí ovládá řidič skrze ně. Klimatizace, hlídání jízdního pruhu nebo ovládání podsvícení budíků, to vše se ovládá přes samostatná tlačítka, za což Hondě posíláme pochvalu! Tak by to mělo vypadat. Pro někoho zastaralé řešení totiž výrazně přispívá k bezpečnosti během jízdy a řidič není nucen vše potřebné lovit v útrobách palubního menu. Snad jen ovládání automatické převodovky skrze tlačítka si mohla Honda odpustit. Něco takového se objevuje u posledních vydání korejských SUV a není to nic, co by si člověk nadmíru pochvaloval.

Na celou obrazovku

S novou generací Hondy Civic došlo k mírnému zmenšení objemu kufru, kdy v základním uspořádání je k dispozici 415 litrů. Škoda jen, že po sklopení zadních sedadel vznikne netypicky vysoký schod. Ani látková roletka kufru není zrovna dvakrát praktická, pomineme-li, že se dá „zmuchlat“ a schovat do úložného prostoru pod podlážkou. Honda navíc od desáté generace Civicu upustila od varianty kombi, takže kdo by chtěl tuto praktičtější verzi, má smůlu a musí ke konkurenci. Tím ale negativa končí. Pohonná jednotka Hondy Civic XI. generace se skládá z atmosférického dvoulitru s výkonem 105 kW, který funguje v Atkinsonově cyklu. Jeho tepelná účinnost dosahuje 41 % a kompresní poměr se nově zvýšil na 13,9:1. V rámci lepšího výkonu je zde elektromotor, který dodává další potřebné koně. Všechna síla putuje na přední kola, přičemž k dispozici je automatická převodovka e-CVT. Sama baterie váží 36,4 kg a má kapacitu 1,05 kWh, což vystačí k tomu, že po městě se dokáže Civic pohybovat čistě na elektřinu klidně i tři kilometry v kuse.

Co se týče práce převodovky, celkem překvapivě se již nekoná typické hučení při prudším sešlápnutí pedálu plynu. Naopak nově se do vozu dostala funkce, kdy se z reproduktorů ozývá falešný zvuk řazení. Celkem zajímavé a na Hondu dosti netypické. Každopádně největším překvapením testovaného vozu byla spotřeba. V případě lehčí nohy na plynovém pedálu se dá jezdit v průměru za 5,4 litru na 100 km. Kdo na to bude tzv. „šlapat“ a nebude chtít být brzdou provozu, i toho Honda příjemně překvapí. Nevezme si totiž více jak 7 litrů na 100 km. Velmi sportovní jízda na hranici schopností vozu znamená odběr 12 litrů, ale s tímto vozem tak pojede jen málokdo. I když... Nový Civic se jízdě na hraně zase tak nebrání.

Na celou obrazovku

U jedenácté generace se totiž rozšířil rozchod předních kol, ztuhlo řízení, tlumiče a na zadní nápravě je umístěna víceprvková náprava. Na 18" kolech byla jízda neskutečně příjemná a Honda povýšila jízdní schopnosti desáté generace. Tlumení nerovností je na jedničku navzdory tomu, že Civic již nemůže mít adaptivní tlumiče. Ty byly dostupné naposledy u předchůdce, avšak klienti prý s nimi nebyli natolik spokojeni, aby se objevily v dalším vydání vozu. To ale nemění nic na tom, že za volantem jsem si užíval nadbytek řidičské zábavy a bylo jedno, zda jsem právě na dálnici, nebo ve městě.

Pochvala míří i k brzdové soustavě. Často se při testech hybridních modelů setkáváme s tím, že rekuperace a klasické brzdy si navzájem prostě nerozumí. Není výjimkou, že mnoho testovaných vozů z rekuperace přejde rovnou do ostrého brzdění klasickými brzdami a s celou posádkou to nepříjemně cukne. U Hondy Civic se však žádné nepříjemné přechody brzd nekonají a vše je zde nastaveno optimálně tak, že řidič má vždy přehled o tom, kdy vůz brzdí sám a kdy už mu pomáhá noha řidiče. A závěr? Nové vydání japonského hatchbacku se opět náramně povedlo a Honda ukázala, že svůj šperk dokázala ještě více zdokonalit. Evropská konkurence bude mít s novým Civicem nejspíše velké problémy, protože tak dobře jezdící hybrid s nízkou spotřebou se jen tak nevidí.

Foto: Roman Havlín, fDrive.cz