Před padesáti lety vzbudila velkou pozornost úhledná čtyřkolka Michelotti L.E.M. při premiéře na autosalonu v Ženevě! Byla jedním z mnoha tehdejších návrhů na městské miniautomobily, ovšem na rozdíl od jiných s elegantní karoserií od věhlasného stylisty Giovanni Michelottiho (1921–1980), jenž proslul nejen nádhernými kreacemi pro karosárnu Vignale, ale i řadou realizovaných sériových produktů, z nichž vynikají sportovní roadster Triumph Spitfire a sedan BMW Neue Klasse 1500. Tentokrát se Michelotti ujal tříkolového samonosného podvozku ze snýtovaných a slepených hliníkových panelů, který s neobvyklým rozložením čtyř kol na vrcholech půdorysného deltoidu vytvořil Gianni Rogliatti (1929–2012), jeden z nejlepších italských motoristických novinářů.
Zdařilá spolupráce
Dvoumístný elektromobil s bohatě prosklenou karoserií a vzhůru vpřed výklopnými dveřmi byl úspěšně dokončen, ale jeho výroba se nerozběhla, protože o tom nemohli rozhodnout pouze její tvůrci. Podobné pokusy italských výrobců Urbanina a Zagato skončily jen u velmi malých sérií a stavba Michelotti L.E.M. by vzhledem ke zvolené konstrukci byla velmi drahá. Hliníkové díly podvozku, hliníkové povrchové panely karoserie a organické sklo (pouze čelní okno je skleněné) byly zvoleny jako demonstrace možností pro snížení hmotnosti (a tedy i spotřeby) opravdu na minimum. Ostatně samotní tvůrci vozidlo označili zkratkou L.E.M., což není nic jiného než Laboratorio Elettronico Mobile, tedy Pojízdná elektronická laboratoř. Projekt se ovšem významně zapsal do bohatého portfolia návrhů Michelotti, které překvapovaly svět od padesátých do osmdesátých let.
Rogliatti vytvořil základ
Turínský rodák Gianni Rogliatti zvolil opravdu nekonvenční koncepci. Kola umístil na vrcholky půdorysu ve tvaru deltoidu, tedy jedno uprostřed vpředu a jedno zcela vzadu, další dvě mezi ně na boky, takže šlo o vozidlo třístopé a třínápravové! Zda se inspiroval stejně uspořádanou studií Pininfarina X (ta měla motor Fiat 1100 a čtyři dveře) z roku 1960 se nám nepodařilo zjistit. Rozvor náprav byl 1 340+1 650 mm, rozchod bočních kol 1 120 mm a celkové rozměry vozidla 2 350 × 1 350 × 1 370 mm, takže snadná manévrovatelnost ve městě byla zaručena. Pohotovostní hmotnost činila jen 510 kg, z čehož 160 kg tvořily čtyři olověné akumulátory Marelli 12 V/132 Ah, umístěné pod sedadly a přístupné bočními dvířky. Užitečná hmotnost činila 190 kg. Kola s dělenými ráfky, obutá do pneumatik Pirelli 3,50 – 10, byla zavěšena nezávisle na kyvných ramenech a odpružena vinutými pružinami se souosými tlumiči, řízení hřebenové a všechny brzdy kapalinové bubnové; ruční působila na zadní kolo. Vozík dosahoval rychlosti 60 km/h a vykazoval dojezd 50 km.
Od roku 2012 v muzeu
Elektromobil Michelotti L.E.M., poháněný jedním stejnosměrným elektromotorem 3 kW, uloženým napříč vpravo vzadu pro převod dvěma ozubenými řemeny Pirelli Isoran na zadní kolo, zůstal v majetku Gianniho Rogliattiho, autora mnoha motoristických publikací, až do jeho smrti v roce 2012. Vdova pak vozidlo věnovala Národnímu automobilovému muzeu v Turíně.
